29.5. NA SLOVÍČKO: Rozhovor s nahrávačkou kadetek a juniorek Karolínou Popelkovou
V Na Slovíčko se dozvíte více o Českém poháru, co je předností týmu a také vzkaz pro naše mladé naděje!
Jaký je tvůj oblíbený volejbalový tým?
Určitě tým italské reprezentace, který jsem měla možnost vidět minulý rok na Mistrovství Evropy v Ostravě. Na jejich hru a týmovost se velice dobře dívalo (a taky nevypadali úplně nejhůř :D). No a nakonec to celé vyhráli.
Máš nějaký volejbalový vzor?
Asi je to zvláštní, ale nemám.
Kájo máš už za sebou několik sezón za VK Raškovice, ale poprvé jsi hrála soutěž Českého poháru. V čem byla tato soutěž odlišná?
Český pohár je celorepubliková soutěž a je vyšší, než jakákoli, co jsme dosud hrály. Týmy, které proti nám nastoupily jsme nikdy předtím nepotkaly, což se v krajských soutěžích nestává. Nevěděly jsme jakou hru od nich čekat. Na zápasy se jezdilo do Čech, až na jedno kolo, které se hrálo u nás v Raškovicích. Společné cestování je vždycky taková zkouška pro tým, ale my jsme nikdy neměly žádný problém a naopak jsme si společné víkendy pryč užily.
Tato soutěž byla pro tebe náročná z důvodu toho, že tvoje parťačka Niki Rusňáková z juniorek se nemohla jako nahrávačka zúčastnit a veškerá nahrávka zůstala na tvých bedrech. Jak ses s tímto tlakem vypořádala?
Tím, že jsem měla skoro každý druhý míč v rukách a neustále komunikovala se spoluhráčkami, jsem byla neustále koncentrovaná na hru. Nebylo to vždycky růžové, ale ve většině případů mi ten tlak spíše pomáhal.
V Českém poháru jste se umístili na 21. místě to není špatné na první účast, a hlavně na to, že v týmu hrály v základní sestavě ročníky 2007 i 2008. Co říkáš na toto umístění?
Pro jedinou vesnici mezi velkými městy to rozhodně není špatné. Číslo 21 je mé oblíbené :D. Ale všechny jsme cítily, že to mohlo dopadnou lépe. Alespoň máme motivaci na další sezónu.
V poháru jste se potkali také s týmy z I. Ligy kadetek nebo týmy z Čech. Byl to pro vás velký rozdíl v úrovni volejbalu?
My moc neumíme hrát se slabšími soupeři, nedopadá to pro nás dobře :D. Překvapilo nás, že dokážeme hrát na stejné úrovni. Jakmile nám to začalo docházet, radost ze hry a z výher se několikanásobně zintenzivněla. Nebýt těchto těžkých zápasů, nikdy bychom nezažily hru na této úrovni.
Nelituješ trochu posledního turnaje v Praze, kdy jste mohli v tabulce postoupit až na 17 pozici?
Mrzí mě to, ale víkend v Praze byl náročný. Skoro nic se nedařilo, i to se stává.
Co se v Praze z tvého pohledu stalo, že se nepodařilo vyhrát nad týmy, které jste například v Raškovicích porazily?
Pokazila to únava a špatná komunikace. V Raškovicích jsme také měly neskutečný fanclub a velikou podporu diváků. Tam nám to chybělo. A přístup pražských pořadatelů i rozhodčích nám také moc nepomohl.
Ještě bych se chtěl vrátit k týmu. V juniorkách nastupujete v sestavě, kde se znáte už od mladších žaček. Bereš to jako přednost týmu?
Ano je to tak, vpodstatě spolu vyrůstáme. I mladší holky, které k nám teď přistoupily známe dlouho. Je to skvělé mít v týmu spoluhráčky, které jsou zároveň velmi dobré kamarádky.
V letošní sezóně jste obsadily 4. místo v KP juniorek, ta další může být pro vás ještě lepší, protože už zdaleka nebudete nejmladší tým soutěže. Vidíš to podobně?
Je to zatím naše nejlepší umístění v kraji, takže uvidíme, jestli dokážeme zase poskočit o kousek výš...
Kdyby si měla prásknout nějaké informace ze šatny, co by to bylo?
Nene to se nedělá. Můžu prozradit maximálně to, že často zapomínáme ručníky a skoro na každém turnaji se někomu vylije pití do tašky. Ale jinak jsme šikovná děvčata samozřejmě :D.
Na závěr se tě chci zeptat, co by si vzkázala našim mladším hráčům a hráčkám do přípravky, kde jich momentálně chodí přes 40.
Ať hlavně sportujou a chodí na tréninky a turnaje, protože ty, na které se nám vůbec nechce, bývají nejlepší.